Moje babička Josefka, jejíž tatínek vlastnil hospodu, říkala, že „kdo spí, jako by jedl“. 

Byla to babička voňavá koláči a řízky, kulaťoučká, červenolící a tak se smála, že kdyby takovou babičku měla Božena Němcová, poslali by její Babičku do vesmíru spolu s Novosvětskou symfonií jako národní dědictví, světovou památku Unesco, nebo tak něco – víte, co mám na mysli. Kdybychom chtěli do vesmíru poslat důkaz neomezené lidské inteligence a vrcholné všestrannosti snoubící se v tváři pozemské Afrodíté, museli by poslat mou ženu. Má žena totiž – a to myslím zcela vážně – VÍ všechno. A nedosti na tom, ona i UMÍ všechno. Nastojte:

Mimo to, že ví, co jsou „roxory“ a „ztracené bednění“ (na rozdíl ode mne), vymyslela, vyměřila a objednala materiál a speciální nářadí na výrobu soustavy polic, která se nyní táhne přes celou stěnu naší ložnice. V té tak vzniklo místo na její maličký pracovní stolek, u kterého se věnuje studiu psychologie, marketingu, zdravé výživy, lidského těla, koučinku a vzdělávání dospělých a dětí, výrobě školních i neškolních pomůcek, karnevalových masek, kuličkodráh a podobně.

Umí malovat obrazy a vytvářet 3D nástěnné mandaly na plátně a vyvinula systém řazení poznámek z knih, přednášek a kurzů. Umí upéct, což je těžké, bezlepkové koláče i bezlepkový chleba lepší než jakýkoli kupovaný. Umí z mandlí vyrobit mléko bez laktózy a z ořechů získat mouku, naučila mě jak si vyrobit web a poradila, který hosting je nejvýhodnější. Přes víkend si ušila krásné červené kotníčkové barefoot boty z pravé kůže a všechny naše děti porodila sama doma. Při tom jsem ji držel za ruku, ale během většiny ostatního jsem v práci vytahoval z lisu autokoberce.

Když jsem ji uviděl poprvé, mé srdce přestalo bít. Když se na mně usmála a pak i promluvila a já spíš ucítil, než uviděl její dolíčky ve tvářích, pokusil se o mně infarkt. Byla zářivou bytostí mimo běžné lidské bytí, byla hvězdou, kometou, Sluncem, které vybuchlo tehdy ve vestibulu metra Hradčanská a oslepujícím světlem září dodnes.

Po celé naše první setkání jsem byl němý touhou a zároveň odvodněný silným pressem, které jsme pili, a které jsem během oné první schůzky byl nucen v dlouhých přestávkách mezi mým mlčením jít asi dvacetkrát odložit na toaletu.

Nedávno se mi svěřila s obavou, že poslušnost je nová zodpovědnost a že až vymře poslední generace, která pamatuje komunismus, tak těm, co budou po nás to všechno, co se děje, bude připadat úplně v pohodě.

Kdyby má žena souhlasila, že se nechá vystřelit do vesmíru, byl by to kvantový skok pro samotný vesmír. Umí totiž nazpaměť i celou Nohavicovu Kometu.

Trychtovací úmořád, omlouvám se

Trychtovací úmořád, omlouvám se

V ten samý rok měly mé nedomrlé autodestruktivní tendence, které jsem zábavnou formou zpracoval do Kentaurových písní a stále se připomínající alkoholismus v Podivném odpoledni Lebama Bulebika, společně s audioknihou Deník skladníka úhrnem tisíce shlédnutí na Youtube. V knihkupectví Kosmas si Skladníka v elektronické podobě dokonce zakoupili dva lidé.

Georg Trakl — Básně za úplňku (audio)

Georg Trakl — Básně za úplňku (audio)

Smysl života definoval syn Kurta Vonneguta Mark těmito slovy:"We are here to help each other to get through it — whatever it is." A Traklovo "whatever it is" je opojné, magické i hrozivé. Příští týden oslaví rakouský básník Georg Trakl 135. narozeniny. Poprvé jsem se...

Jsou věci tak krásné

Jsou věci tak krásné

na světě, že
nemůžu pochopit, proč
jsem si vybral život
v boudě z latí, kam
nepáchne živá duše, kam
táhne a
z okna vidím jen
staré potrubí a zeď.

Fotky

Fotky

Většina fotografů fotí lidi.
To je napůl výhra.
Nebo jen ženské, to je
úplná výhra.

Jeden
známý herec
se dal slyšet, že chce

Neděle

Většinu dopoledne jsme
s dětmi venku.
V lesním jezírku
trénují žabky,
sojka a káně
nad námi létají
sem a tam nebo
v kruhu.

Brodíme se
kupami tlejícího listí;

Můj komín

Můj komín

Vstávám teď ráno tak brzy,
že můj tovární komín
ještě svítí jeho
svou karmínovou září.

Připomíná mi můj
tvrdej chleba, když

Snus

Tenhle švédský
žvýkací tabák mi dělá dobře.
Mám ho vzadu
za tváří a
když se na sebe
ráno dívám
do zrcadla po tom,
co jsem několik hodin psal
báseň o zácpě,

Matrix 4 Resurrections — nerecenze

Matrix 4 Resurrections — nerecenze

"It's not gonna happen" a "Fuck" — píp. Tyhle dvě věci mi z filmu Matrix 4 Resurrections utkvěly v hlavě i do druhého dne. Před čtyřkou jsme se ženou z nostalgie absolvovali i všechny tři předchozí filmy. A nejen že se na to pořád dalo dívat, dokonce jsme při...