Jako nagual zřím neomezené možnosti lidských bytostí.
Jsou však spoutány strachem o existenci a otročením našim domům.
Hmoždíme se slepě v čirém bláznovství, o kterém jsme přesvědčeni, že nám dává smysl. Probouzíme se v míře, která tu neměla obdobu po celá staletí.
Jsme už schopni vidět hrůzy, které jsme my, civilizovaní, napáchali na původních národech a pomalu začínáme vidět i hrůzy, které teď pácháme i samotné Zemi.
To není náš spánek, čemu říkáme život, ale rutina každodennosti, kterou navíc vidíme všude kolem sebe a tak je nám sama sebou potvrzována v bludném kruhu, v koloběhu stálého strachu, jenž je nedůstojný a proto v nás vyvolává hněv a temný pocit zmaru.
Jsem tu proto, abych řekl, že
Země nepotřebuje naši pošetilou léčbu.
My lidé musíme nejprve vyléčit sami sebe.
Náš způsob vzdělávání a nekončící příval názorů jiných lidí, jimž říkáme informace, nám nikdy nemohou ukázat, kým my sami ve skutečnosti jsme. Náš svět jsme si vypůjčili od našich dětí, od těch, co přijdou po nás. Zároveň žijeme v cizím snu, ve snu těch, co byli před námi. A my, civilizovaní, se nemůžeme spoléhat na předky jako Indiáni, Aboriginci nebo Sanové. Našimi předky jsou totiž dobyvatelé, kolonizátoři a otrokáři.
Trauma jako plíživý vedlejší produkt civilizovanosti
nám brání v pokoře před mlčenlivým stromem, soběstačným havranem a neúnavným mravencem. Ti jsou dokonalými bytostmi a tak si zachovávají svůj stálý způsob Bytí na Zemi po celé věky. Stačí je jen pozorovat a jejich Spirit je téměř viditelný. Když si sednete v lese nebo u řeky, všechno k vám začne znovu přicházet.
Jste znovu součástí všeho jako jste vždycky byli. Vše kolem s vámi souhlasí; tak to je.
A tohle jste a vždycky jste byli.
Když poznáte a zažijete kým jste, teprve můžete nahlédnout skutečný a neomezený potenciál jedotlivce a tím celé společnosti. A už se to neděje skrze strach, trauma a pocit nedostatku, pozorujete jej pohledem z výšky s obrovským soucitem a radostným naplněním. I takové může být vaše Bytí.
Má žena
Když se na mně usmála a pak i promluvila a já spíš ucítil, než uviděl její dolíčky ve tvářích a nepostřehnutelnou vadu výslovnosti, pokusil se o mně infarkt. Byla zářivou bytostí mimo běžné lidské bytí, byla hvězdou, kometou, Sluncem, které vybuchlo tehdy ve vestibulu metra Hradčanská a oslepujícím světlem září dodnes.
V továrně
Strávil jsem roky v takové továrně.Vyráběli jsme tam gumové a termoplastové koberečky do aut. Sám jsem měl v autě – než jsem ho prodal a začal se pohybovat téměř výhradně pěšky, abych si mohl dát cestou z práce cigáro a chůzí tak udělat nutné minimum pro své zdraví –...
Trychtovací úmořád, omlouvám se
V ten samý rok měly mé nedomrlé autodestruktivní tendence, které jsem zábavnou formou zpracoval do Kentaurových písní a stále se připomínající alkoholismus v Podivném odpoledni Lebama Bulebika, společně s audioknihou Deník skladníka úhrnem tisíce shlédnutí na Youtube. V knihkupectví Kosmas si Skladníka v elektronické podobě dokonce zakoupili dva lidé.
Zblázním se v úterý
Vždycky mě ohromí, jak tenká je hranice mezi bytím a šílenstvím. Děje se to v milisekundách, kdy se podívám na běžný předmět např. hrnek od kafe nebo strom za oknem a na zlomek vteřiny jako by předmět pozbyl svého významu. Jako by se stal jen dvourozměrným či ztratil...
Archetyp: moudrý stařec či nemocný senior?
"Člověkem v dobrém úmyslu stvořené instituce po splnění svého poslání jen potvrzují svou vlastní existenci samy sebou a nevyhnutelně tím začínají škodit", píše ve své knize Člověk — bytost v sázce rakouský etolog Irenäus Eibl-Eibesfeldt. To lze snadno doložit výrokem,...
Zrození Animy: Cheirón a Afrodíté — apokryfní báseň
Ve světle zářivek, v rachotu strojů
myslím na oči plné hvězd,
zlatistých teček z vesmírů,
co zářily podél fialových cest.
Human Design — Objevte své kosmické nastavení
Systém Human Design nás vede k podvědomým vzorcům chování a tím k poznání sebe sama. Mapuje způsob, jakým zpracováváme informace. Naše rozhodnutí jsou totiž učiněna nejdříve v podvědomí a teprve potom přecházejí do vědomé mysli. Naše logická rozhodnutí nejsou tedy ani...
Jaký mýtus žijeme?
V druhém týdnu koronavirové karantény (březen, 2020) jsem si zapsal sen, jehož význam nyní, po necelých dvou letech pozoruhodně zesílil. Začátek i konec snu jsou velmi zajímavé a s odstupem času mne vyděsilo, jak moc korespondují se současnou situací. Píšu to proto,...
Jak se vymanit z vlivu komplexu méněcennosti
V šamanské tradici platí, že jen ten, kdo je zraněn, dokáže sám léčita touto dispozicí je k tomu předurčen a iniciován. Nejinak tomu bylo i během uvolňování se z vlivu hlubokého komplexu méněcennosti, který jsem si přisvojil v ranném dětství. Musela uplynout...