Burroughsovo trauma

William Seward Burroughs prochází ulicí

 vedoucí k jeho rodnému domu. Na sobě má světlý oblek, klobouček, jaký měl můj dědeček a v chůzi se opírá o hůl. „Neviditelný muž“, který svou přezdívku získal během pobytu v Tangeru, kam se uchýlil z USA poté, co byl odsouzen za neúmyslné zabití své ženy Joan.

Jako homosexuál s ní zplodil syna Billyho, který se narodil jako narkoman. Jak jeho otec tak jeho matka byli v té době závislí na opiátch. Billy Burroughs jr. prožil krátký a intenzívní život hluboce traumatizovaného člověka a problémy se závislostí na drogách i alkoholu způsobily jeho předčasnou smrt. Vydal dvě úspěšné knihy a na to, že jeho otec byl legendou beat generation měl zcela jistě svůj vlastní silný názor.

V dokumentu Burroughs the Life Thereof vypadá slavný spisovatel spíš jako vetchý a zlomený stařeček než beatnik a legenda. Téma jeho knih bylo určeno jak jeho sexuální orientací (v dobách jeho mládí byla homosexualita trestným činem), tak jeho sklonem k experimentování s omamnými látkami.

Protože díky své inteligenci byl schopen psát o drogách (a s tím spojeným úsilím o ovládání člověka jakýmkoli systémem) téměř vědeckým jazykem a díky vytrvalému úsilí Allena Ginsberga, který kompletoval jeho rukopisy a neúnavně je nabízel anglickým, francouzským a nakonec i americkým alternativním knižním vydavatelstvím, byl Burroughs nakonec brán vážně.

Jeho život a jeho dílo jsou fascinujícími dokumenty brilantní mysli poznamenané drogami, závislostí, životem na okraji a — traumatem. Neboť člověk se uchyluje k takovému druhu úniku pokud 

ztratí kontakt se svým Duchem, se sebou samým.

Hodlám se zde dopustit svatokrádeže, když budu tvrdit, že Burroughs popisoval skrze svou optiku svět plný zvráceností, hrůz a zneužívání jen proto, že se narodil příliš brzo do jižanského prostředí amerického St. Louis, kde musel skrývat svou identitu už proto, že pocházel z bohaté rodiny.

Jak v té době asi přicházely na svět děti?

Při šamanském rituálu vymítání „Ohyzdného ducha“, který způsobil smrt jeho ženy Joan, prý navažský šaman málem zemřel. Sám Burroughs ve svém životopise přiznává, že vedl s Ohyzdným duchem v sobě vnitřní boj po desítky let. Strašlivé výčitky svědomí, jak si myslím, mu nikdy nedovolily úplně se zbavit sebeodsudku za zpackané Bytí.

Během čtení Burroughsova životopisu jsem se nemohl zbavit myšlenky, že jeho život je nesrovnatelně zajímavější než jeho knihy. K jeho textům potřebuje totiž člověk klíč. Tím klíčem je Burroughs sám, spolu s jeho důslednou a neúprosnou snahou přijít na kloub světu i sobě samému.

Jeho brutální názory na americkou politiku, ovládání společnosti a samozřejmě na drogy, způsobily v 60. letech minulého století spolu s Kerouacovým Na cestě a Ginsbergovým kvílením vznik hnutí hippies. Od té doby se odvíjí jeho kulturně—politicko—mystický vliv až do naší doby. A zřejmě poprvé v našich dějinách uzrává čas propojit nejen jeho knihy, ale i samotného Burroughse s dějinami traumatu.

Nejen toho kolektivního, např. vyhlazení původních obyvatel Ameriky, ale i traumatu osobního, které je jen a jen důsledkem. Tak jako jsme tehdy zotročili zbylé indiány, zotročili jsme nyní sami sebe. (O původních obyvatelích se nijak zvlášť nerozepisuje ani W.B.; pár výjimek je snad k nalezení v Dopisech o yage a to pouze v kontextu s „necivilizovaností“ Jižní Ameriky, do které se vydal hledat ayahuascu.)

Ani tak obsáhlá mysl jako byla ta Burroughsova nedokázala nahlédnout takový typ osobního traumatu. Doba tehdy ještě nebyla zralá.

Ale dnes už je.