Tenhle článek o snění jsem napsal na objednávku. Mělo se jednat o web o lucidním snění, ale ukázalo se, že jde o eshop s jediným produktem — drahým diářem na zapisování snů. Bláhově jsem při psaní zadoufal, že mým přispěním aspoň trochu zmírním tenhle postoj západního člověka, který činí objektem trhu naprosto vše a — slovy Castanedova dona Juana „ve svém bláznovství věří sám sobě, že to celé dává dokonalý smysl.“

Nestalo se, článek nebyl použit, nechávám jej proto alespoň tady.

1. O zapisování snů

Zapisováním snů získáte hmatatelný důkaz o té části vás
samých, které jste doteď nepřiznávali existenci. Věřte mi, že
až si budete číst o vlastních snech, které se vám zdály
předevčírem nebo předloni, přijde vám to, jako byste si četli
něčí tajný deník.

Budete překvapeni, jak úžasné sny se vám zdály a jaká
dobrodružství jste prožili. Jako byste vždy chtěli hrát ve filmu a
zjistili, že v něm dávno hrajete.

Má to ale háček (když se řekne A, musí se říct B) — chce to
odvahu. Setkáte se totiž se svými touhami, ovšem v
obráceném významu: bude sice na vás, zda se na ně
dokážete podívat, ale pokud ano, vydáte se na dobrodružnou,
ale strastiplnou cestu sebepoznání. Jako příkld mohu uvést
následující dva sny:

V prvním snu stojím na vyvýšeném místě, na mayské
pyramidě. Nachází se na ní množství lidí, ale vrchol pyramidy
postupně všichni opouští. Zůstávám nahoře sám, když mi
telefonuje kamarád, vůči kterému cítím v reálném životě
výčitky svědomí. Velmi tichým hlasem zlomeným smutkem mi
vyčítá, že jsem nepřišel na schůzku, která se koná právě teď.

Mám silný pocit, kdy jsem doufal, že stárnutím objevím
moudrost a hluboký vnor. Místo toho vidím jen projekci svého
stínu na všechno kolem sebe a pronáším při tom dávno
zapomenuté věty svého otce.
Konec snu.

Možný výklad 1:
pro touhu po poznání zapomínám na své přátele
Možný výklad 2:
poznání je osamělé
Možný výklad 3:
sen poukazuje na duchovní pýchu

Druhý sen je z období, kdy jsem zvažoval sebevraždu:

Zdá se mi, že má žena zemřela. Její smrt mne ve snu
zasahuje a doslova vyráží dech svou prázdnotou a náhlostí.
Brečím a lituji sám sebe, že jsem zůstal s dětmi sám.
Bolestně si uvědomuji, že má žena už není, že ji už nikdy
neuvidím a že když jsem ji viděl naposledy, bral jsem to jako
samozřejmost. Stejně jako to, že se znovu uvidíme – ráno, až
se vrátíme z práce atd.
Konec snu.

Lidská mysl dokáže vysvětlit každý sen. Ale u analýzy je
nejdůležitější pocit. Když to vámi projede, prorezonuje, v tu
chvíli je to to pravé.

2. O snění a probuzení podle Carlose Castanedy

„Indiánští čarodějové dávných dob viděli lidskou bytost jako
obrovský světelný útvar, který se plynule vznáší a při tom
pohybu za sebou vytváří hlubokou brázdu v energii země,“
píše Carlos Castaneda ve své knize Umění snít.

Sny přinášejí vše, co je nutné
— Carl Gustav Jung

Podle Castanedova přístupu (a jeho indiánského učitele dona
Juana) je snění nástrojem k dosažení svobody. Skrze
probuzení se ve snu a uvědomění, že právě teď sním. To
nazývá „první bránou snění“. „Druhou bránou“ je schopnost
znovu ve snu usnout a ve snu snít další sen — sen uvnitř snu.
Motiv druhé brány byl použit ve filmu Inception s L. Di
Capriem.

Předpokladem k lucidnímu snění je najít ve snu vlastní ruce.
Don Juan říkal Castanedovi, že ruce jsou jen pomůcka, že
stejně tak je možné najít svého pindíka, aby se snivec
probudil uvnitř snu, ale ruce jsou prý nejjednodušší. Poté
Castanedu nabádal, aby ve snění pohledem neulpíval příliš
dlouho na jednom předmětu, ale spíš pomalu a neustále
klouzal očima.

Výsledkem všech těch let na stezce čarodějů jsem poznal bez
nejmenšího stínu pochybností, že ve vesmíru existuje jenom
energie. Zlo je pouze zřetězení lidské mysli (…) logicky tedy
neexistuje nic, čeho bych se měl bát.
— Carlos Castaneda: Umění snít

Naše konsenzuální realita (termín profesora S. Grofa) je
výsledkem našeho společného snění. Když v parku vyfotíte
krásný strom, na fotce nebude ani strom ani skutečnost. Bude
na ní pouze obraz někoho, komu říkáme „strom“.

Když odejmeme objektům či emocím jejich označení,
uvidíme, že věci, objekty a pocity jenom jsou. V ohromení tak
staneme tváří v tvář jejich Bytí. A zároveň budeme
(jsme)přítomni ve svém vlastním Bytí. To je probuzení.

Sny a snění jsou veliké. Ať už k nim přistoupíme z pohledu
analytické psychologie C. G. Junga a bereme sen jako
nevědomou kompenzaci bdělého stavu či z pohledu C.
Castanedy a šamanského přístupu jako příležitosti k
osvobození, k probuzení z osobního snu a ze snu planety.
Obojí stojí za to.

3. Lucidní sen

Tehdy jsem ve snu našel svoje ruce. Hledím na ně a myslím si:
je to tady, tohle se mi teď zdá, zatímco doma spím.

První, co mě napadne, je letět. Vznesu se trochu nedůvěřivě,
ale za chvíli letím nad Karlovým náměstím v Praze, kolem
Ječné a dál dolů směrem k botanické zahradě.

Pomyslím si, že chci vidět siločáry světa. A opravdu, z prstů
na rukou mi za letu vystřelují červené čáry, podobajícím se
čarám za letadly. Důležité mi to ale nepřipadá.

Letím dál nad Vltavou a mé vědomí, kterému dochází, co
všechno je možné, se v záplavě možností začíná tříštit a sen
končí. Dosáhl jsem první brány snění.
Konec snu.

Psychoanalytická báseň

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Sen o Báře T.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Vlčí

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Sonet o práci

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.