Systém Human Design nás vede k podvědomým vzorcům chování 

a tím k poznání sebe sama. Mapuje způsob, jakým zpracováváme informce. Naše rozhodnutí jsou totiž učiněna nejdříve v podvědomí a teprve potom přecházejí do vědomé mysli. Naše logická rozhodnutí nejsou tedy ani naše ani logická. Podvědomí rozhoduje za nás.

Vše kým jsme, je výsledkem našich rozhodnutí. Co pro nás je či není správné, není určeno morálními kritérii ani tím, co si my sami myslíme. pouze naším vnitřním energetickém nastavením, naším designem.

To se úzce dotýká i analytické (hlubinné) psychologie C. G. Junga. Vedle popisu nevědomí, archetypů, komplexů či extra / introspekce se však soustředí na dary a nadání, jenž nám byly předurčeny naším designem již v době před narozením. Human design nám je pomáhá rozvíjet, realizovat a naplnit tak naše životní poslání.

Human Design — typ projektor

Čtyřmi typy lidí jak je rozlišuje HD jsou:

  • manifestující typ (8% populace)
  • generující typ (68%)
  • projektující typ (22%)
  • reflektující typ (2%)

Každý z typů má v životě svou úlohu. Velmi zkráceně řečeno: manifestoři vymýšlejí věci, generátoři je dělají, projektoři jsou jejich prostředníky a reflektoři to celé zrcadlí. Hořký vtip spočívá v tom, že lidé svůj design neznají a nejednají v souladu s ním. Mají proto opravněný pocit, že na mnoha místech jejich život poněkud „drhne“.

Jako projektující typ (na obrázku výše je má vlastní HD mapa) jsem člověkem, jenž nemá přístup k vlastnímu energetickému poli, k „jungovskému“ Bytostnému já. Je to cena za to, že mám naopak přístup k Bytostnému já, resp. k tomu, jak se Bytostné já projevuje či neprojevuje všech ostatních lidí. Bez nadsázky tak lze říci, že projektoři tuší o lidech kolem sebe víc, než oni sami.

Zároveň je důležité říct, že projektorům jde spíš o to, pochopit druhé a tak opravdu vidět, oč tu běží. Způsob fungování světa studují skrze pozorování a pochopení lidí. Často ale vidí svět jako mraveniště, kde lidé pobíhají jako mravenci a přemísťují tuny materiálu z místa na místo a vnímáme, jak je to marné a zbytečné a jak by to mohlo být smysluplné, jak by mohli mít lidé z toho, co dělají větší užitek a větší radost.

Energetické pole (aura) projektorů má dostředivý, vstřebávající aspekt. Automaticky se koncentruje a proniká do energetických polí lidí, mezi kterými se nachází. Jako projektor tak nevědomě přebírám jejich vlastní nastavení a pokud se to děje v přítomnosti více lidí než dvou (vyjma mne), přestávám se orientovat takříkajíc kdo je kdo nebo „co je čí“. Aby toto bylo užitečné a použitelné, je pro mne nejvhodnější komunikovat způsobem jeden na jednoho. Tak mohu zcela využít svůj potenciál k vhledu do způsobů a nastavení lidí kolem mne. 

Zároveň mě pobyt mezi lidmi zvláště energizuje, nabíjí. Násobím v sobě sílu generátorů, tedy většiny lidí. Neznamená to, že projektoři kradou druhým jejich energii, že dokáží číst myšlenky, či předpovědět budoucnost. Pouze přebírám náladu, způsob vyjadřování, životní postoj, vnitřní naladění, jako bych tak byl nastaven já sám. Děje se mi to odmalička a teprve Human Design mi objasnil proč. Postupem času jsem se v sobě zorientoval do té míry, že dovedu rozpoznat, že se to začíná dít, kdy se to děje a hlavně jak.

To nebylo snadné a trvalo mi to léta. Ale teď mohu tento dar poskytnout tomu, kdo stojí o vhled, o reflexi. A zejména o povzbuzení, protože člověk si pouze myslí, že se rozhoduje, činí to však za něj jeho mentální systém, jeho podvědomí, jehož kroky si teprve zpětně odůvodňujeme a považujeme za logická. Proto máme často pocit, že jsme v nesprávný čas na nesprávném místě. Řídili jsme se svým tzv. nepravým já.

Každý z nás má svůj vlastní design. Všichni jsme tu z nějakého důvodu. Ten byl pro nás v podobě jakési magické esence předurčen a snad se tak stalo i s naším dávným souhlasem. Objevte ten důvod. Objevte jej tak, že nahlédnete své vlastní nastavení, svůj kosmický design.

Na oficiálních stránkách systému Human Design si můžete nechat zdarma (za váš email) vygenerovat svou vlastní mapu. Jakub Střítezský, který HD do Čech přinesl vám poté, budete-li chtít, vyhotoví rozbor k lepší orientaci a pochopení toho, co a proč vám život přinesl a přináší. Setkáte se tak znovu sami se sebou.

Chtěl bych být J. M. Basquiat

Chci být trhanem a přesto slavným,
chodit bos na kávu pod kaštany.
Chci mysl i ruku, co pohybem plavným
nanáší skvostné vlny a jisté hrany.

Chci složité lebky s meridiány myšlenek
v čárách, linkách, zubaté, co chrlí kletby
i cítit se jako když z Čech přijedu do Huslenek,
na Moravu, kde do nebe člověk nejraději vzlét by.

Tati

Jdeš cestami zimních světů
všemu tak blízko, tak blízko
mlčením zavíráš ústa bohům.
Spálil jsi své tóny z ebenu
i strunné klece slonovinových věží
tisíců pián a lesklých klavírů.

Z potopených katedrál zvedá se
tvůj prorocký prst a míříš
stříbrnou bradou k souhvězdím.

Normální divné věci

Když vstávám, příslib Všeho se ještě vznáší.
V slunci komín svůj pruhovaný svetr svléká
a dívce ve výtahu, co etážemi se snáší,
pomalu vrací se ranní sklenice mléka.

Koupím si láhev J. Danielse,
tu medovou, co teď dělají,
lehnu si do lesa do krmelce
a dělat, že hvězdy mi mávají.

Za okny, za obzory

Co je za okny, za obzory,
mám se znova ptát i příště,
vlaštovky vysoko tají své názory,
za letu shlédají na sídliště

kdesi pod sebou, ve věžácích
šoupe se pantoflemi a píší básně,

U řeky

Jsou básně plné věžáků, píšu ti dálkou,
jsou různý věci, sladkou jsem zahálkou.
Bosé prsty dala jsi a řekla seď u řeky,
tma kolem tekla a ramena zahal svý do deky.

Ledomodré ostrovy

a srdcem se ti rozbuší

něco nesmírného v skrytu,
co je, není a přesto ví,
tu dálku hvězd, co sní
a v kouzlech mýtů,

ve vodách a kamení
podél tvých cest,

Adagio Assai

se zády napnutými a jinošským smíchem,
tos býval ty, k nevíře,
bohům jsi kradl z talíře,
jezera těšila tě vábným tichem,

plul jsi tmou,
byl jsi s Bohyní,
co nechala ti procitnout
tvoje srdce z kamení

a to je láska.