Neznáme sice přesnou hodinu jejich narození a tak jsem vycházel z času 23:00. U Bohuslava Reynka není ani možné ve formuláři pro generování HD mapy lokalizovat jeho rodiště Petrkov, zadal jsem tedy jedinou možnost v České republice, kterou je Praha. Nemělo by to mít velký vliv na výsledný typ, ale i mohlo.

Proč jsem se přesto rozhodl zpracovat jejich data? Protože jsem intuitivně cítil, že by oba mohli být projektující typy. Což se potvrdilo. Reynek byl Traklovými básněmi uhranut a byl prvním, kdo jeho básně přeložil do češtiny. A nejen to, základním životním pocitem podle jejich map i básní byla hořkost, frustrace společná všem projektorům, profil samotářů a mají navíc spoustu společných tzv. bran, jejichž charakter zde velmi nezkušeně nastíním. Nevystudoval jsem totiž Human Design, ale absolvoval jsem vlastní výklad, výklad svého typu a je to systém, který je pravdivý.

Čas hodinu před půlnocí jsem určil napůl intuitivně, napůl celkovým dojmem, jakým na mne působí jejich básně. Já sám jsem se narodil v deset hodin večer a je to zároveň má nejoblíbenější denní doba. Doba, kdy něco ze dne usíná a pomalu se rodí noc. A náklonnost k této denní době cítím i u obou básníků.

V době, kdy oba dva žili (narodili se oba těsně ke konci 19. století), se mohli nesjpíš těžko řídit svým designem. Jako umělci ale našli způsob, jak reagovat na své vědomé i nevědomé směřování vyjádřit je ve svém díle. K oběma mám velmi blízko: k Reynkovi pro jeho jemnost, skromnost a čistou dokonalost veršů, k Traklovi pro jeho magickou až chorobnou imaginaci a sklon k závislostem. Článkem se pouze snažím dokreslit, co se oběma podařilo snad naplnit a co spíš ne, co mohlo být jejich vnitřním motivem a jaké mohly být jejich životní, umělecké, vědomé a nevědomé priority.

Georg Trakl

je projektující typ. Tím nejcharakterističtějším pro projektory je otevřenost vlivům světa. To je dokresleno většinou bílých nevybarvených center. Dobře komunikují vždy pouze s jedním člověkem, ne s více. Jsou pak zahlceni jejich energetickým polem, proto vyhledávají samotu. I když se mezi lidmi vesměs cítí dobře. Mají nadání vidět skryté motivy jednání druhých a pravé fungování různých druhů systémů. Jejich darem i prokletím je, že aby byli vyslyšeni, musí být rozpoznáni, nemohou sami cokoli iniciovat. A aby byli rozpoznáni, musí se věnovat tomu, co milují.

Oba dva byli však světem brutálně vláčeni. Trakl zemřel ve věku 27 let a oficiálním údajem o jeho smrti je sebevražda předávkováním. Jako lékárník byl nucen jako lékař (!) se starat během první světové války v lazaretu v Krakowě o raněné a uvádí se, že záměrně požil vysokou dávku kokainu frustrován tím, že nemá dostatek léků pro nemocné.

Vzhledem k tomu, že Trakl byl tragický básník, expresionista. Kokain užíval pravidelně, jako lékárník měl k němu jako tehdejšímu léku přístup a psychedelicky barevné popisy světa v jeho básních (modrý pramen, purpurový smích, zlato srdce, černá rosa, trosky modra) jsou toho příkladem, plus to, že svět jej zraňoval tak, jak svět nerozpoznaného projektora může zraňovat, tedy frustrovat až k sebezničení plus incestní (snad latentně, ale kdo ví) vztah se svou sestrou Gretou,

SESTŘE

Kudy chodíš, podzim je a večer,

modrá zvěř, jež pod stromovím zní,

osamělý rybník večer.

může mít jeho sebevražda mnohem širší souvislosti.

Nyní následuje, jak jsem řekl, velmi jednoduchá charakteristika bran Traklovy mapy. Jsou to ta číslíčka v políčkách uvnitř energetických center. Postupoval jsem shora dolů.

Brána 11: (společná s B. Reynkem) Mysl plná nepřetržitého proudu myšlenek a obrazů.

Brána 62: (společná s B. Reynkem) Dar vidět podstatné detaily celkového obrazu.

Brána 35: Touha po nových zážitcích vedoucích ke změně a tím k moudrosti. Na vědomé úrovni pomíjivost. Život bohatý na zážitky a chudý na naplněná očekávání. Vypravěčské nadání.

Brána 20: Rozjímání, probuzení. Nic není důležitější, než být sám sebou. Schopnost hovořit o vyšších principech, vyšším vědění.

ŠEPTÁNO ODPOLEDNI (úryvek)

Bůh přemítá o barvách,

hebké šílenství má v očích.

Brána 8: Potřeba jedinečného individuálního vyjádření sama sebe. Inspirace ostatním odvahou lišit se. Ohromný tvůrčí potenciál, umělec, přitahující pozornost, potřeba dělat vše po svém.

Brána 7: Potřeba vůdcovství za účelem uspořádání společnosti. Dar vnímat kam věc potřebuje dojít a autorita věc k cíli dovést.

Brána 13: Vrozený dar naslouchat druhým, slyšet, co ostatní neslyší. Humanistická spolupráce. Burcování a šokování druhých svou odvahou.

Brána 47: Velká hloubka a vrozená moudrost, předpoklad pro dosažení společného dobra.

Brána 28: (společná s B. Reynkem) Nalezení smyslu života.

Brána 44: Instinktivní rozpoznání nadání druhých lidí.

Brána 32: (společná s B. Reynkem) Zdrženlivost, kontinuita trvání.

Brána 9: (společná s B. Reynkem) Schopnost soustředění a detailní práce.

Brána 29: Hlubina v hlubině, nesmírnost.

Brána 55: Melancholie, duch, velká citlivost a kreativita, přijímání nálady.

Brána 59: (Sexualita) schopnost zbořit zábrany pro dosažení spojení.

Brána 30: Rozpoznání, že svoboda je iluze. Neustávající touha prožívat něco nového pro dosažení moudrosti.

Georg Trakl má definovaná pouze dvě centra, je tak velice nedefinovaný, vyprázdněný, otevřený. Čím víc prázdných center, tím víc se do člověka „vlévá svět“.

Ukázky básní Georga Trakla:

MELANCHOLIE

 Modravé stíny. Ó ten pohled dlouhý,

jejž černé oči na mne upírají.

Kytary tiše, podzimkově hrají

a rozpouštějí tóny v hnědé louhy.

Chystají ruce nymfy v šerém háji

rmut smrti; z rudých ňader sají z touhy

rozpadlé rty a v černočerné louhy

se vlhké vlasy slunce přelévají.

PROMĚNA

Jít podél zahrad zžehlých brunátně:

zde tichý život v práci není mukou.

Přináší člověk hnědé hrozny v rukou

a hebká bolest pohled sklání k tmě.

 

Večer: jak krajinou by něco šlo,

líp vidíš to pod buky v hnědém hávu.

Před smrtí modrá zvěř chce sklonit hlavu

a prázdné roucho už se rozpadlo.

 

Zpěv před poklidnou hospodou,

do trávy padla tvář jak omámena.

Bezinky, tichá flétna sladce sténá;

rezedy voní: ženské kroky jdou.

DĚTSTVÍ

Keř obsypaný bezinkami; pokojně bydlilo dětství

v modravé sluji. Nad dávnou stezkou,

kde nyní nahnědle svistí divoká tráva,

přemítá tiché větvoví; šumění listí,

 

jako když ve skalách modrá voda zní.

Sladký je kosí nářek. Pastýř

jde němě za sluncem, jež se kutálí s podzimního návrší.

 

Už nic než modrý okamžik je duše.

Na okraj lesa vychází plachá zvěř a mírumilovně

odpočívají v údolí staré zvony a temné samoty.

 

Zbožněji poznáváš smysl pochmurných let,

chlad a podzim v osamělých jizbách;

a v posvátné modři zářivé kroky zvoní do ztracena.

Tiše drnčí otevřené okno; až k slzám

dojímá pohled na zhroucený hřbitov na pahorku,

vzpomínka na vyprávění legend; někdy však zjasní se duše,

když vzpomene si na veselé lidi, na temně zlaté dny jara.

Bohuslav Reynek

V mládí je poslán na studia do města, kde se zřejmě cítí zavalen hlukem a chaosem světa a v myšlenkách se navraí k přírodě, na rodný statek. Tam se také ze studií brzy vrací. Přes nakladatele Josefa Floriana se seznamuje s dílem francouzské básnířky Suzanne Renaudové, za kterou odjíždí a ve Francii se s ní ožení. Navazuje také kontakty s francouzskými básníky malíři, píše básně a maluje. Střídavě pak s rodinou žijí v Čechách a ve Francii, což je náročné finančně, logisticky a psychicky zvláště pro Suzanne, která touží po rodné zemi. Po smrti rodičů se proti své vůli Reynek stává správcem rodinného sídla.

Po znárodnění je Reynek pasáčkem vepřů na svém vlastním statku, z milované zahrady kolem domu je majetek komunistické zvůle. Nějakou dobu vůbec nevychází z domu. Po smrti manželky se mu velmi stýská a samota prostupuje jeho dílem společně s křehkými popisy okolní přírody. Ohromila mě fotka B. Reynka sedícího v bačkorách v kuchyni, kde vytvářel své grafiky a nejspíš i ladil, cizeloval a přepisoval své básně.

Má jen o jedno definované centrum víc než Trakl, tedy čtyři. Vnějším vlivům je tedy také velmi otevřený.

Brána 64: Neustálý tlak pochopit minulost. Mysl plná obrazů a vzpomínek.

Brána 63: Vědecká skeptická mysl zpochybňující logiku všeho.

Brána 4: Neustálá potřeba a dar nacházet odpovědi na otázky. Energie uspět navzdory nevědomosti.

Brána 11: (společná s G. Traklem) Mysl plná nepřetržitého proudu myšlenek a obrazů.

Brána 43: Vhled / průlom. Tvrdohlavost a schopnost sdílet myšlenky a vhledy originálním způsobem.

Brána 62: Rozpoznání zcela závislé na načasování slovního vyjádření. Dar vyjadřovat originální vhledy. Stav bez rozdělování na špatné a dobré.

Brána 16: Velké umění obohacovat život skrze harmonické usměrňování energie. Talent a nadšení pro neustálé zdokonalování schopností skrze opakování.

Brána 1: (společná s G. Traklem) Tvoření coby prvotní síla. Potenciál projevit inspiraci bez omezení. Ohromný kreativní potenciál, umělec, přitahující pozornost. Potřeba dělat vše po svém.

Brána 2: (společná s G. Traklem) Vyšší vědění. Dar originálního a tvůrčího směřování.

Brána 51: (společná s G. Traklem) Schopnost reagovat na zmatek a šok skrze rozpoznání a přizpůsobení se. Šokování druhých odvahou.

Brána 28: (společná s G. Traklem) Odvaha riskovat pro získání osobní síly a nalezení smyslu života.

Brána 27: Povýšení podstaty všech činností skrze péči.

Brána 42: Potřeba dotahovat vše do konce. (cizelování)

Brána 9: (společná s G. Traklem) Potenciálmůže být naplněn skrze detailní pozornost věnovanou všem souvisejícím aspektům. Schopnost soustředění a detailní práce.

Brána 6: Schopnost zvládat záplavu emocí a rozlišit, kdy je správné otevřít nebo uzavřít se blízkosti a intimitě.

Brána 37: Oddanost, loajalita. Potřeba rozpoznávání v rodině a schopnost držet ji po hromadě pomocí tradic a dohod.

Brána 36: Potemněné světla. Vláda cyklů, ve kterých je úpadek přirozeným, ale přechodným stavem. Získávání zkušeností skrze silné emocionální zážitky.

Brána 19: (společná s G. Traklem) Cit pro materiální i emocionální podněty své i druhých, jejichž naplnění vyžaduje úspěšnou interakci.

Ukázky z básní Bohuslava Reynka:

JALOVEC

Jalovče, stromku nejtišší,

pahorků hvězdných cypřiši,

vyrůstáš v dlani kamene,

nejtěžší láskou sevřené.

PODZIMNÍ MOTÝLI

Za zdmi a za ploty,

podzimní motýli,

spolu jsme skryli se,

steskem se živili.

 

Poslední motýli,

za zdmi a za ploty

závětří hřálo nás

v nadějích samoty.

KOZY V POLÍCH

Z mezí a strnisk, kozy v jeseni,

jste světla pozdního vábení, loučení

 

když ve mze, soumrakem vrásčité,

se běláte a ztrácíte.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů