Vyberte stránku

Baroko

Když se pojí sen se zemía pověr a zmaru už víc není,když světlo vyvěrá z baroka,z těch smyčců se slza sápe ti do oka. V Lidlu mají v akci jejich divné moka,miláčku Constance, šeptej mi francouzsky,až sejdeme z vyhřátého bulváru,až sami jsme spolu v naší černobílé...

Tvůj muž je Shakespeare

Mysli si krátkou báseň,co tě celou miluje.Hy-po-te-tic-ky jako zrůžovělou lázeň,co po těle ti čarujez růží hebké lístky. A tvůj muž je sám Shakespeare —tak tvé rty jsou sonet,pak pomalu ti dochází, že jsi jeho vesmír,v němž noční reje komet,ti vlasy ve snu rozhází....

Když pohledy všech mužů

Když pohledy všech mužůlepí se ti na šaty,chci nést tě v zvucích cemball,tónech zlatých jako Scarlatti do zemí modrých písků,perel, draků a mocné fialovosti,kdy Bůh byl ještě dítě,le petit Exupéry a ty Dětskou královnou.V beráncích bílých rán chcibýt ten malý hloupý...

Poslouchá hudbu, kdo touží po domově

Poslouchá hudbu, kdo touží po domově.Do stále stejného místa míří,když věrně se vrací k soběa mysl, ta víří a víří. Síla ji přitáhla, buď opravdový.Co je snem, co chceš vlastně říct,je to skutečné a vše je sen,to, o čem myslíš, že popíšeš slovy. Poslouchá hudbu, kdo...

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,tu otevřu a vejdu dovnitř.Dívám se do zrcátka, zvednu hlavua procházím do pokoje.V houpacím křesle tu sedí stará žena,ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,co nepoznávám, co si nepamatuji.Pak ta žena vyzve mě,ať stoupnu si jí...

Báseň, jenž nezná křeči

Sedě u řeky ve stínu, lapal jsem velikou myšlenku.Konečně červen, červenec, pondělí,zapsat si básničku pro sličnou Leňulenku,snad nedá mi její choť do huby: Co je to za mysl, kterou ztěží něco pohne,nechceme slepou, nevděčnou víru,chcem jen uniknout z věčného...