Vyberte stránku

Sýkorky a někdy brhlík.
Je leden a tání, šlapu po legu.
Pračka ždímá, lhostejné knihy, tolik slov.
Párky v rohlíku. Brčka, časopisy, jablko a hrnek čaje.
Bach. Fialové srdce, v koutech prach.
Co na oběd.
Piš.
Zlaté ručičky hodin.
Chaim Soutin a Kingsley Amis.
Mléčná báseň moří, ke dnu šlo mé kormidlo i hák.
Hrubín nebo Nezval?
Ivánek B. se šourá chodbami blázince.
Nejsme sami.
Kosi a psi, náledí a bosé nohy Francescovy.
Bůh, Evropa a kentauři, rudý prach
voní a v chocholech stoupá kolem mne.
Hraju si v prachu, tančím. Bůh je.
Jsem šťastný, pračka ždímá.
Co bude? Teď je teď. Piš. Nejez.
Nepij a nechlastej.
Nezapínej nic.
František z Assisi pozoruje sýkorku.
Vlasy svaté Kláry. A oči.
O tom jsi už psal. Teď postav chrám.
Najdi to bos, vzpomeň si, nejsi.
Bůh ti dýchá skrz holé temeno.
Fouká sladký dech skrze tebe do brnících rukou.
Bůh je. Tvůj sešit. Přejdi Jordán.
Přejdi na druhou stranu. John the Baptist
ve velbloudí kůži, šílený, zarostlý, mokrý ve vousech,
směje se a zve tě dál.
Směje se ve vodě, je živý
a kývá na tebe. Projdi.
Obrovskou tlapou ti hladí nahé rameno
a z modrých očích sálá boží dech,
z velbloudí srsti kape voda, jsi nahý.
Běž s vodou, pij vodu.
Svými přístupovými údaji se přihlas
do aplikace svých podnikových benefitů.
Vyzvedněte si je u svého nadřízeného.
Jochanán v jeskyni. Jeníku!
Voda vše vyplní. Jsou tvary?
Nejsou tvary, tvary nejsou.
Umřel jsi na železničním náspu,
umřel jsi s jehlou v ruce.
Visel jsi na stromech
a trávil ses sám sebou.
Vždycky jsi to byl ty. Nebo nebyl?
Byl. Byl.
Teď už jsi vše.
Stojíš, čekáš, víš.
Díváš se. Jan zdvíhá svalnaté ruce,
je silný, strašně silný a z jeho sevřených dlaní
kape ti na hlavu svatý dech,
hledí ti do očí,
jste bosi, ženy jsou pryč,
ty jsi pryč a i Jan je pryč.
Zní tón, jeden tón.
Nejsi vědomí. Nejsi už.
Není.
Zůstáváš, klečíš, sesouváš se k vodě
a plyneš, nad tebou nebe a hory,
rákosí a zvířený písek. Stál tam?
Nechci.
Nic.

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.