Vlní se linoleum,
rybím okem hledím do tmy,
pak z hlubin se rozední,
tikot hodin, tichý.
Lidé jdou v mrazu do práce,
děti do školek, obloha je šedá,
poslušně mlčíme.
Znovu sněží.
Vracím se zpátky po svých stopách,
jsem opatrný muž, mám poetickou duši,
v minulých časů epochách,
do zad jsem vrážel si nůž.
Věci se vlní, plují sklivcem, ticho.
Nic tu není. Jen strach, co bude.
Indiáni pijí a modlí se k jedinému bohu.
Fialky naslouchají babiččinu zpěvu.
Goethe je mrtev, Kerouac a Modiglianni jsou mrtví.
Bůh je zranění. Mluví.
Uč se dělat, co nechceš dělat.
Knihy, obrazy, vůně, zvuky.
Hudba. Slova. Musíš. Jdi.
Malidoma Patrice Somé je mrtvý.
Bojují borovice o život?
Francesco z Assisi, jak tě miluji.
Psychoanalytická báseň
Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.
Sen o Báře T.
Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet
Vlčí
Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,
Sonet o práci
Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.
Člověk bez vlastností
Jaké to je, probudit se
průhledný, jak člověk bez vlastností,
bez identit i vyjádření,
však bludné mysli,
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Živá voda
Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.