Vlní se linoleum,
rybím okem hledím do tmy,
pak z hlubin se rozední,
tikot hodin, tichý.
Lidé jdou v mrazu do práce,
děti do školek, obloha je šedá,
poslušně mlčíme.
Znovu sněží.

Vracím se zpátky po svých stopách,
jsem opatrný muž, mám poetickou duši,
v minulých časů epochách,
do zad jsem vrážel si nůž.

Věci se vlní, plují sklivcem, ticho.
Nic tu není. Jen strach, co bude.
Indiáni pijí a modlí se k jedinému bohu.
Fialky naslouchají babiččinu zpěvu.
Goethe je mrtev, Kerouac a Modiglianni jsou mrtví.
Bůh je zranění. Mluví.
Uč se dělat, co nechceš dělat.
Knihy, obrazy, vůně, zvuky.
Hudba. Slova. Musíš. Jdi.
Malidoma Patrice Somé je mrtvý.
Bojují borovice o život?
Francesco z Assisi, jak tě miluji.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů