Vlní se linoleum,
rybím okem hledím do tmy,
pak z hlubin se rozední,
tikot hodin, tichý.
Lidé jdou v mrazu do práce,
děti do školek, obloha je šedá,
poslušně mlčíme.
Znovu sněží.
Vracím se zpátky po svých stopách,
jsem opatrný muž, mám poetickou duši,
v minulých časů epochách,
do zad jsem vrážel si nůž.
Věci se vlní, plují sklivcem, ticho.
Nic tu není. Jen strach, co bude.
Indiáni pijí a modlí se k jedinému bohu.
Fialky naslouchají babiččinu zpěvu.
Goethe je mrtev, Kerouac a Modiglianni jsou mrtví.
Bůh je zranění. Mluví.
Uč se dělat, co nechceš dělat.
Knihy, obrazy, vůně, zvuky.
Hudba. Slova. Musíš. Jdi.
Malidoma Patrice Somé je mrtvý.
Bojují borovice o život?
Francesco z Assisi, jak tě miluji.
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Živá voda
Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.
Zen
Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.
Léto
Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.
Kreativita
jsou těstoviny polité medem;
přelévám to do vlastní Styx,
Sonet pro EM
Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů
Kupte si mé sny
mám jich doma šanony —
jak na srdci šelesty,
jak mlýnské kameny.