Vyberte stránku

Usednout v tichu
způsobem mnichů
na slunci, ve stínu,
kde lidi chodí a těší se
v zahradě františkánů
z bílých girland květů,
na bílých lavičkách,
na výslunní i v stínu,
v tajném reji serafínů.

Mezi růžemi, co jemně kynou
ve vlnách a zvuku harf
a ty zvuky nesou se,
když lehkými hlavami kývou květy,
co Francesco sázel bos
s lehkou hlavou a bratří siluety
skláněly se, dlaně v zemi
a zvuk se nes až za planety.

Chci si sednout jako dřív,
když čekal jsem na přítele či na slečnu
a růže kynuly mým létům dalším
i těm dozadu. Ten jiný svět
za rohem Jungmaňáku,
kde Boží prst i s celou dlaní
byly tam i v cvrlikání ptáků.

A přes pár domů vzduchem dál
ve Vodičkově měl Fráňa atelier
a tam prý sedával
s mudrami v rukou,
v tichu, v tichu.

Kdy se jen vrátím domů k bratřím?

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.