V purpurovém ránu svítí svět,
měsíc v modrém vzduchu mizí,
na krmítko ptáci přiletí co nevidět,
rumělkou se domy lesknou a nic už není cizí.
Na obzor vznést se a do nachových mraků,
povětřím být a duhou a nad les plout
a stoupat výš jak duše dětských draků,
vydechnout konečně a těžký svůj střevíc zout.
Je ještě ticho zrána a měsíc bledne a bledne,
sílí zvuky města pod jemnými oblaky
a brhlíček zrníčko z krmítka zvedne,
na nohou mneme si z těžkých bot otlaky.
Psychoanalytická báseň
Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.
Sen o Báře T.
Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet
Vlčí
Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,
Sonet o práci
Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.
Člověk bez vlastností
Jaké to je, probudit se
průhledný, jak člověk bez vlastností,
bez identit i vyjádření,
však bludné mysli,
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Živá voda
Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.