V purpurovém ránu svítí svět,
měsíc v modrém vzduchu mizí,
na krmítko ptáci přiletí co nevidět,
rumělkou se domy lesknou a nic už není cizí.

Na obzor vznést se a do nachových mraků,
povětřím být a duhou a nad les plout
a stoupat výš jak duše dětských draků,
vydechnout konečně a těžký svůj střevíc zout.

Je ještě ticho zrána a měsíc bledne a bledne,
sílí zvuky města pod jemnými oblaky
a brhlíček zrníčko z krmítka zvedne,
na nohou mneme si z těžkých bot otlaky.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů