Ztrácím se v něhách,
snad ještě spím,
co nenajdu v knihách,
to dávno vím.

Jsou paláce bohů prázdné,
vitrážemi jen slunce svítí,
v paprscích prach se třpytí,
zvedá se, padá a zlátne.

Ve zlatých chorálech ztrácím se sobě
v odlehlém kostele v Karlových Varech,
tam slastně spočívám po dlouhé době,
kde tichý bůh za mně znovu se nadech.

Psychoanalytická báseň

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Sen o Báře T.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Vlčí

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Sonet o práci

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.