Ztrácím se v něhách,
snad ještě spím,
co nenajdu v knihách,
to dávno vím.

Jsou paláce bohů prázdné,
vitrážemi jen slunce svítí,
v paprscích prach se třpytí,
zvedá se, padá a zlátne.

Ve zlatých chorálech ztrácím se sobě
v odlehlém kostele v Karlových Varech,
tam slastně spočívám po dlouhé době,
kde tichý bůh za mně znovu se nadech.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů