Vyberte stránku

Teď, když je po všem
a Charón z lodi kývá,
starý hlas se nese vesmírem
a není nic, co zbývá.

Ani mladá ňadra
jako třešně, jako hvězdy,
jako oči Afrodíté,
co smějí se ti do dlaní,

jaká slast a štědré naplnění
šťavnatými hrozny smíchu
a rychlý dech a vlčí máky
a čisté nebe v blankytu.

A poslední sladké fíky
a bosé nohy Veroniky,
v zvucích, vůních, v trávě milování
ani slunce svit a kůra vroucích borovic už tě nezachrání.

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.