Ráno

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Jaké to je, probudit se
průhledný, jak člověk bez vlastností,
bez identit i vyjádření,
však bludné mysli,

Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři

a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.

Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.