Prosil jsem své srdce, ať přestane už bít.
Ať zlatooké bohyně než jej snědí,
bílou patou obměkčí je v bosém reji
a před hostinou ponechají v zemi tlít.

„Proč?“ ptá se srdce, „nejsi tady se mnou rád?“
Jsem překvapený. Jaký hlas má to srdce —
měkký a suchý jak mého táty ruce,
jako písek, když na poušti se přesýpá.

Pojednou pak pokojem rozlila se zář
(zimní slunce stulilo se mezi domy)
přes srdce, zkřehlé prsty i holé stromy,
takové, co v Assisi mi hladívalo tvář.

A srdce bije dál. Nemluvíme ani,
ten známý tlukot neslyšel jsem tisíc let.
Naposled, když pouhý žebrák zastavil svět
a podržel to srdce v měkké suché dlani.

Postříbřený vzduch a němě trvá cosi,
světla hvězd po zemi kladou jemné plíšky
na stromy, na střechy, dětem na kulíšky —
je nic, je všechno, my hřejem si zmrzlé nosy.

Psychoanalytická báseň

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Sen o Báře T.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Vlčí

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Sonet o práci

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.