Čekám, až čas se mi zkrátí,
šedou kůži mám žlutou,
z oblohy valí se bílé harampádí,
tma je za okny a zima v rukou.

Zatím hledám cosi,
co ohřeje prázdné chvíle,
čekám, až řekne mi kdosi,
že bude dobře a babičce rozkvetou opuncie,

že zas přijde květen, červen, červenec,
zakloním se až přeletí ptáci nade mnou
a komár večer u ohníčku udělá pupenec
a potají dáme si pusu s Luckou Binkovou

a soumrak bude vonět,
tou vůní zvláštní světlo snese se
do větví borovic přesně v pět
a babička koláče k večeři přinese.

Pak vrátím se zase na místo,
které budu navždy vzpomínat,
kam tajemství jdu vstříc najisto,
tam, kde se srdce začalo rozpínat,

v tichu a vůních cesty lesem
a světlu tůní a tmavých kůr.
Kde jsou ty kecky, co na nohou měl jsem,
když prost jsem byl všech svých chmur.

Čekám, až dny se mi dovlečou
přes hřiště, školy a továrny,
spěchám, než nohy mi otečou
vyzvednout děcka od Jindry z kovárny.

Psychoanalytická báseň

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Sen o Báře T.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Vlčí

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Sonet o práci

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.