Když vstávám, příslib Všeho se ještě vznáší.
V slunci komín svůj pruhovaný svetr svléká
a dívce ve výtahu, co etážemi se snáší,
pomalu vrací se ranní sklenice mléka.

Koupím si láhev J. Danielse,
tu medovou, co teď dělají,
lehnu si do lesa do krmelce
a dělat, že hvězdy mi mávají.

Ve snu dnes kolem kotníku
měl jsem plno stříbrných špendlíků
zapíchaných. A v koleni luční kobylky
zapouzdřené pozpátku až po zátylky

a jako obvykle auto bez brzd.
Aspoň jsem stočil kola k chodníku.
Ale při parkingu s kopce bez brzd
praskla osa a křísla mi do blatníku.

Už nezdá se mi o škole.
Zdá se mi o normálních divných věcech.
Jak se opíjím božolé
a dělám, že jsem v lese.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů