Na přechodu u knihovny
vždy se ptám, co chci vlastně říci,
že furt mám strašný strach, tak hledám,
co se rýmuje, co duši křísí
z marných snah
nebo často že jen zírám do světa
a aby ty randály už skončily
a pryč od blbých světel lamp,
jak koráby pohřbené v hlubinách,
co zbytečné životy už dožili.
Na přechodu u knihovny
a o kus dál řeka, divý muž a park a stromy.
Tam vejdu a pomalu to rozdýchám —
v básni pak svítí hvězdy
nebo v dálce bijí zvony,
a lidé vchází v domy,
balí se, odchází, umřou na ty omikrony
a nevyřčené zůstává
a večer mdle a modře svítí
firefoxy a google chromy.
A ta duše co? A co my?
Kde je co? A co to je?
Jsou dny jenom postsynchrony?
Ultra HD rozlišené
virtuální naděje.
Psychoanalytická báseň
Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.
Sen o Báře T.
Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet
Vlčí
Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,
Sonet o práci
Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.
Člověk bez vlastností
Jaké to je, probudit se
průhledný, jak člověk bez vlastností,
bez identit i vyjádření,
však bludné mysli,
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Živá voda
Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.