Vyberte stránku

Miluj mě, lásko,
máš kabát plný kapes
a rozesmátý obličej,
chyť mě za ruce,
polož si je, kam chceš,
máš kapsy tabáku a bílých krabiček.

Miluj mě navždy i teď ve snu,
chvíli stůj, než nás zavřou,
než toxikolog uzavře východy,
než koridory ponoří se pod hladinu.

Miluj mě ještě jednou,
jsi to pořád ty,
utíkej ven, já počkám,
najdu tě podle tvých malíčků,
miluj mě, než nasčítá se
tíha našich životů.

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.