A to nesmírné povětří,
v kterém voní vše
nad soutokem noci,
řeka plyne pod Měsícem.

Modré démanty v mělčině,
Slávčin smích se z okna line,
bílou nohou jako básní v hlubině
se její sladkost vine.

Lesy obou břehů třpytí se
na klíně soutoků v hudbě hvězd
a v přítomnosti Vesmírčině, v milování splavů pěn,
z úst uniká jemný sten.

Zrcadel noci vlahý třpyt,
společný dech rtů i můz,
v modři noci půl a Luny svit
v chvějivých vůních luk a tich.

V srpna skvoucím nachu její oči
lesknou se jak hvězdná pláň,
v záři tmy v okně nad vesmírem
ti do ruky Slávka vsune svoji dlaň.

Psychoanalytická báseň

Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.

Sen o Báře T.

Aspoň kousek ticha,
takových deset let,
někde daleko, někde u rybníka
a sestrojím stříbrný hvězdolet

Vlčí

Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,

Sonet o práci

Nabídky a benefity, strategie plánování,
úkoly a kontroly a seznámení zaměstnanců
s pokyny shora, pro pár mastných žvanců
z Lidlu, z Penny, z Kauflandu, co Duše se jim brání.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.