Vyberte stránku

Ledomodré ostrovy
snad otázkou ti napoví,
co jiným zřejmé je
a tobě utajené.

Vídáš se v nich,
prohlédáš, že netušíš,
co je sever a co jih
a srdcem se ti rozbuší

něco nesmírného v skrytu,
co je, není a přesto ví,
tu dálku hvězd, co sní
a v kouzlech mýtů,

ve vodách a kamení
podél tvých cest,
kde utrpení není,
necháš se jimi vést

do své krajiny,
kde bohové jsou dobří,
skví se v ranní modři,
kde jiné jsou tvé dějiny.

Tmavá perleti zář
konečně tě hřeje
a pohladí ti tvář,
třpytem čisté naděje

v objetí se ocitáš
těch zlatých očí,
oslepený nahmatáš
hebkou vlnu obočí

a řas, jak po dlouhé zimě
vroucí zašimrání
zlatých víček Bohyně
a modrých ledů tání.

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.