Lásko, bože lásko,
když pršíš tiše,
pršíš z nebes
v podvečerním dešti února

s ustupujícím světlem tmavnou tvé vlasy a
z oblaků krůpěje cinkají ti o řasy
a déšť padá a padá
do zahrad a na kočičí záda

pak se déšť změní v sníh
světla v dáli ještě zrumění
a vláha božských tich
propadá se v setmění.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů