Křehoučké brýle starých dam,
v nich slunce se zvolna otáčí
a průsvitné ruce samý šrám,
jak nesly by náruč bodláčí.

Kde jsou ty dívky a jejich dětství
a dlouhé vlasy, oči hluboké
dvojic slečen kol fontán na náměstí,
letní třpyt opírá se do oken

a příslib noci a chlapců šeptání,
když voní aleje a vše je nesmírné,
červeň růží, rtů, večerních setkání,
ruce s petrklíči složené na klíně.

Ševelí ústa křehoučkých starých dam
a záda shrbená v jarním vánku,
svět se kývá, skřípe jak starý prám,
slunce líbá jim zkřehlé ruce a zahřívá stříbro spánků.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů