Vyberte stránku

Jsou věci tak krásné
na světě, že
nemůžu pochopit, proč
jsem si vybral život
v boudě z latí, kam
nepáchne živá duše, kam
táhne a
z okna vidím jen
staré potrubí a zeď.

Věci jako
čisté ráno s ptáčky na krmítku a
modrým povětřím,
rána jiskřící vzrušením a
chvějivým radostným očekáváním, kdy
se očima jako šípy
zabodávám k horizontu a
nesmírnost je
téměř na dosah,
je tady, je a vše
je možné a blízké.

O takových věcech
pak čtu a
hledám je v
knihách, filmech, hudbě, sám
o nich píšu, hledám je
dokonce u cizích lidí jako
Buddha a Ježíš a
staří básníci a
sním o skutečnosti
na své pláni bez stromů, kde
stojí má budka;
nevycházím, leda
mi dopíše tužka
nebo
dojde papír.

A pak jsou dny a chvíle
tak krásné, kdy srdce
se jen rozletět po nebi
a všechno je jasné
jako nejvyšší větve stromů,
odkvetlé bobulky, hvězdy a tramvaje,
dráty a krtčí nory, barvy, vůně,
chodníky a prach,
všechno
je.

Baroko

V Lidlu mají v akci jejich divné moka,
miláčku Constance šeptej mi francouzsky,
až sejdeme z vyhřátého bulváru,
až sami jsme spolu v naší černobílé fotografii.

Vědma

V mé peněžence je prázdná kapsa na zip,
tu otevřu a vejdu dovnitř.
Dívám se do zrcátka, zvednu hlavu
a procházím do pokoje.
V houpacím křesle tu sedí stará žena,
ptám se jí, zda je tu něco, něco ze sna,
co nepoznávám, co si nepamatuji.

Utopiae marine

a já mlčím a jsem básněn, bosý
a téměř starý. Jsem tkán éterem,
jsem zrodivším se delfíňátkem a okny bríza
mi fouká do tváří. Jsem spokojen
a tak jsou mi zjevena tajemství.

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát
jak moderní básníci,
bez patosu, niterně,
jak by se to mělo.

Jsem strašně rád,
že Vietnamci už nejsou Rákosníci.
Soudobé básně jsou příšerné
a mně z nich bolí čelo.

Strach

Je večer a venku tolik krás,
snad zapomínám. Vděčný jsem,
že nevnímám ten stojatý čas,
když slunce kyne tichým zdem.