Je brzy ráno a komín svítí,
bílé mraky pomalu halí jeho pruhy,
v mrazu jdou do továren zmrzlý lidi,
děti ve školkách rozpočítají se prvý druhý.

K lisu si stoupnu a začnu ranní šichtu,
ještě spím a srdce dřímá ve snu.
Pomalu procitám a za hluku pístů,
sny srdce se tříští a já duchem klesnu.

Kde jsou vůně a stromy a let ptáků
a hvězdy a čáry a digi, co svítí tmou
a západy slunce a lesk paneláků
a kámoši na kolech s díry na kolenou?

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů