Jak zkřehlí jsme a tuzí,
když jdeme ráno do práce.
Co spolehlivě nás vzpruží
při vstávání, kdy končí legrace?

V zimě, v létě, den co den,
noc co noc se ženem do továren,
kdy děti ještě spí a sní o kouzelných světech,
o dracích a létání a exotických květech.

Ještě chvíli, snad pár let,
než vyrostou a rozletí se v svět,
než budou moci uvidět
nás, dospělé, jak zkřehlí jsme a strachem ohnem hřbet.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů