Jak zkřehlí jsme a tuzí,
když jdeme ráno do práce.
Co spolehlivě nás vzpruží
při vstávání, kdy končí legrace?
V zimě, v létě, den co den,
noc co noc se ženem do továren,
kdy děti ještě spí a sní o kouzelných světech,
o dracích a létání a exotických květech.
Ještě chvíli, snad pár let,
než vyrostou a rozletí se v svět,
než budou moci uvidět
nás, dospělé, jak zkřehlí jsme a strachem ohnem hřbet.
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Živá voda
Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.
Zen
Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.
Léto
Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.
Kreativita
jsou těstoviny polité medem;
přelévám to do vlastní Styx,
Sonet pro EM
Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů
Kupte si mé sny
mám jich doma šanony —
jak na srdci šelesty,
jak mlýnské kameny.