Chtěl bych být J. M. Basquiat,
malovat plátna plná detailů,
divoká a barevná, lehce je skicovat;
tryskání purpuru z plechovek emailu.

Chci být trhanem a přesto slavným,
chodit bos na kávu pod kaštany.
Chci mysl i ruku, co pohybem plavným
nanáší skvostné vlny a jisté hrany.

Chci bělobu dát nad čerň – ta prosvítala by po krajích,
kolem žluť rozmazat a nechat téci
a dvě tři slova někam dolů, co vysvětlit nemají,
jak k bohům mluvili staří Řeci.

Chci složité lebky s meridiány myšlenek
v čárách, linkách, zubaté, co chrlí kletby
i cítit se jako když z Čech přijedu do Huslenek,
na Moravu, kde do nebe člověk nejraději vzlét by.

Chtěl bych malovat krásná pestrá plátna,
plná věcí, barev, kouzelných ornamentů;
brečel bych, jak toužím, aby duše byla šťastná
a rozbila už ten strašný sarkofág z šedého cementu.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů