Slyšel jsem pavoučí praskání,
jak stárly velké stromy,
co delfín pak letěl jsem oceány,
až patřil jsem daleko za obzory.

A bílá paže vinula se mi kolem ramen
delfína, co ocitl se v prachu měst,
jenž polibkem mi v ústa skryje
v modři očí, smaragdech mořských panen,
svaté jméno Andulie
polibkem jak básní hvězd.

Živá voda

Myslím sice na Paříž,
dálkou běží mi srdce,
kolem mě však těžká mříž
a mám svázané ruce.

Zen

Slibuju, že nebudu už dál psát,
jenom v hlavě si básně nechám tkát.

Léto

Dědečkovy tři vzrostlé lípy
jsou obsypané květy.
Včely se střídají s čmeláky,
omámeně narážejí do oken.

Sonet pro EM

Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů