Teď za mlhou vidíš se
opile vrávorat Legerovou třídou,
v Čtveru ročních dob ztrácíš se,
Vivaldi duní ti oblohou.
Vrývej si každý kousek vůně,
každou dlaň a dívčí úsměv,
co tmou třpytí se jen pro tebe
i každý vlas, co tvář ti přikryje.
Vryj si v duši všechen blond
a všechnu čerň a modř a měkkost,
radost, rty a záda ještěrek,
kroky v trávě a rande za Kotvou,
nikdy nepřišla
a přišly jiné,
zanikal jsi v božských klínech
a noc zase pak odešla.
Krásu si vrývej pro stáří,
přijde chvíle, kdy octneš se ve stázi
a bude to tvá jediná milost
jak harfy chvění a smyčců a trylek flétny
ano, Ravel, božský aranžér,
omamný maminčin růžový šátek
a Lybar, lak na vlasy,
když její prsty adagiem rozezní klávesy,
ležíš pod jejím klavírem,
krása a klid běží vesmírem,
navždy jej ztratíš a budeš hledat,
tak vrývej si krásu
až nepůjde běhat,
tak, jako včera, když zdi plály,
ještě jsi nevěděl nic o dívkách,
s tátou na kolech jste jeli až za dráhu
a vrátili se na oběd,
nevěděls nic temném letu ptáků,
tichu jemných zátočin a smíchu tvých dětí,
strachu o život,
o rozhodnutích, zradě,
vrývej si zrnka prachu,
ty křišťály soumračných nachů,
když v polibcích cítils čokoládu.
Najdi znovu svoje ruce
kluka ze sídliště,
když zapomněl, zda je či není kentaur,
vrývej si svist šípů,
jednou je všechny najdeš,
polož je k vlastním kopytům
spolu s láskou i rakovinou,
krásou i smrtí
se zády napnutými a jinošským smíchem,
tos býval ty, k nevíře,
bohům jsi kradl z talíře,
jezera těšila tě vábným tichem,
plul jsi tmou,
byl jsi s Bohyní,
co nechala ti procitnout
tvoje srdce z kamení
a to je láska.
Musels dál nočními směnami z továren,
bys poznal i co je výplatní páska
a čekal na ni po věčnost na rozích kaváren.
Vryj si spojené ruce,
když propletou se prsty,
pokradmu šilhej do Slunce,
sleduj rty a oči přes paprsků nebeské mosty,
v jehlicích svatých borovic
budeš tajně hledat, toužit,
po kopcích bloudit listím i jehličím,
za snem a z lásky se soužit
a opilý stát v noci na Legerově třídě
za světel z aut, co jak šípy
ženou se kol jak dívky, co opouští tě,
by tobě bylo očí bohyň zříti.
Nesmrtelnost
Kerouac prý zemřel opilý na železničním náspu, jak jsem kdysi někde četl. Bukowski se neupil, na sklonku života dokonce přestal pít úplně a dostala ho pak umrněná tuberkulóza. Neruda zemřel statečně na rakovinu žaludku a Vonnegut, který ve svých šedesáti dvou zapil...
Bolavá záda a dějiny shrbenosti
Kdysi dávno, ještě v afrických savanách jsme se skláněli před Tajemstvím,
které bylo tak nesmírné, že nic jiného jsme s tím ani dělat nemohli. V noci nás z nebe sledovaly oči neznámých tajemných bytostí, ve dne se objevoval zářivý a žhnoucí kotouč, jenž oživoval všechno kolem nás.
Archetyp: moudrý stařec či nemocný senior?
"Člověkem v dobrém úmyslu stvořené instituce po splnění svého poslání jen potvrzují svou vlastní existenci samy sebou a nevyhnutelně tím začínají škodit", píše ve své knize Člověk — bytost v sázce rakouský etolog Irenäus Eibl-Eibesfeldt. To lze snadno doložit výrokem,...
Human Design — Objevte své kosmické nastavení
Systém Human Design nás vede k podvědomým vzorcům chování a tím k poznání sebe sama. Mapuje způsob, jakým zpracováváme informce. Naše rozhodnutí jsou totiž učiněna nejdříve v podvědomí a teprve potom přecházejí do vědomé mysli. Naše logická rozhodnutí nejsou tedy ani...
Jaký mýtus žijeme?
V druhém týdnu koronavirové karantény (březen, 2020) jsem si zapsal sen, jehož význam nyní, po necelých dvou letech pozoruhodně zesílil. Začátek i konec snu jsou velmi zajímavé a s odstupem času mne vyděsilo, jak moc korespondují se současnou situací. Píšu to proto,...
Jak se vymanit z vlivu komplexu méněcennosti
V šamanské tradici platí, že jen ten, kdo je zraněn, dokáže sám léčita touto dispozicí je k tomu předurčen a iniciován. Nejinak tomu bylo i během uvolňování se z vlivu hlubokého komplexu méněcennosti, který jsem si přisvojil v ranném dětství. Musela uplynout...
Před stvořením světa. O neviditelnosti, předurčení a setkání s Cheirónem
To nejbolestnější z dětství se o 30 let později ukázalo jako to nejúchvatnější, co mne kdy potkalo. Mohlo mi být deset let, když jsem utekl z pódia uprostřed veřejného koncertu, abych zmizel z očí všech — publika, nemilosrdných reflektorů a mého otce, který seděl pod...
Objevte svůj mýtus
Stvořte svou vlastní psychologii na zahrňte do ní své sny, mýty, znamení, knihy, filmy a pohádky, přizvěte Slunce, hvězdy, Měsíc, nebe i Zemi — tu přednostně. A když nebudete vědět kudy kam, když zapomenete, proč tu jste, zujte si boty a stoupněte na Zemi. Klidně i na...
Minulost, přítomnost, budoucnost
Při hledání řešení se naše mysl často obrací do minulosti. V dávných událostech pátrá po příčinách a domnělých vinících. Je dobré si připomenout, že lidská paměť je (naštěstí) selektivní. Proto koučink nepracuje s minulostí, ale soustředí se na budoucnost. Přesto chci...
Když pohledy všech mužů
lepí se ti na šaty,
chci nést tě v zvucích cemball,
tónech zlatých jako Scarlatti
Psychoanalytická báseň
Třpytivou promenádou moudrých žen,
ňadry medem vonících, poezií dámských jmén,
vřelou náklonností, bezpečím tak naplněn,
že nechci, já nechci už vyjít ven.
Vlčí
Jak uniknout, když bozi mlčí
a tma se snáší do obočí.
Jak bez obav otevřít oči,
Až den dohoří
Posvátné básně
až den dohoří,
když večer se zhasne
světlo na Okoři
Krátké básně
a staré tlusté knihy,
co na dvou místech začínají
a vše pak končí v Palestině.
Múzy
Tady dole
jsou nohy k chůzi; a k té jsou zas chodníky,
Kreativita
jsou těstoviny polité medem;
přelévám to do vlastní Styx,
Sonet pro EM
Kresli mi oázy za nocí z ebenu,
namaluj obrazy, kudy chodíš,
mysli si, že víc se nenarodíš;
nakresli savanu, fontánu z plamenů
Kupte si mé sny
mám jich doma šanony —
jak na srdci šelesty,
jak mlýnské kameny.