Vyberte stránku

Báseň, jenž nezná křeči

Sedě u řeky ve stínu, lapal jsem velikou myšlenku.Konečně červen, červenec, pondělí,zapsat si básničku pro sličnou Leňulenku,snad nedá mi její choť do huby: Co je to za mysl, kterou ztěží něco pohne,nechceme slepou, nevděčnou víru,chcem jen uniknout z věčného...

Utopiae marine

Už ani jedno ucpané sítko v odtoku!Na křídlech mant a obřích rejnoků,v hlubinách najdu černý diamant,tam pustím se a konečně nadechnu. Ledaže bych sešel z verandyod proutěného domu na břehu moře,kde teď už přebýváma bríza by venku dula mi do vousů. Šel bych v...

Zbytečná báseň

Bojím se, že teď začnu psát jak moderní básníci,bez krásy, zato niterně, jak by se to mělo. Jsem strašně rád, že Vietnamci už nejsou Rákosníci.Soudobé básně jsou příšerné a mně z nich bolí čelo. Vzteky jsem i závistí úplně zelený, že nepublikuji v Tvaru a Hostu,že...

Strach

Je večer a venku tolik krás,snad zapomínám. Vděčný jsem,že nevnímám ten stojatý čas,když slunce kyne tichým zdem. Skoro ticho, namáhám se zasjen tak vleže na parketách,vzduchem jde, co nechci; nudím vás.A ticho jen vzbouzí známý strach. Děti dělají úkoly, tak je...

Psychoanalytická báseň

Když rozbřesk túje rozsvěcí,odkud začít nový den?Chci i nechci vyjít venze snu s Bárou Tachecí, kde měla ten úsměv Mony Lisy…Co přináší však nový den?Vždyť noc zanechá aspoň senči slast spánkové paralýzy. Třpytivou promenádou moudrých žen,ňadry medem vonících,...